O Sportlapkách

Důležitá data

3.7.2020 – Seznámení na beerpong, Dražice
27.7.2020 – První výlet a slunečnice, Kokořínsko
10.10.2020 – První pusa, Rokycany
3.3.2023 – Zasnoubení, Mallorca
27.7.2024 – Svatba, Chýnov

Kolik chceme dětí?

Shodli jsme se, že nám postačí dvě. Ideální by bylo, kdyby to byla holčička a kluk (aby nebyla přesila ani jednoho pohlaví), ale to už přenecháme osudu. 😀Ono kdo ví… třeba to dopadne tak, že budeme mít 5 dětí. To si prostě nenaplánujeme.

Jména jsme už také probírali a zatím to vypadá na: Kasandra, Tobias a Jindřich VI. 😂

Společná oblíbená jídla/pití?

Nikči palačinky na všechny způsoby, toasty, domácí pizza, Jindrovo Lasagne a meloun.
Náš oblíbený drink je rozhodně Mojito s kokosovým rumem.
A hlavně, všechno to máme rádi s ksichtem! 😁

Co máme společné?

I když si v počátku seznamování Jindřich trochu myslel, že toho tolik společného nebudeme mít, rychle zjistil, že zrovna my dva máme mnoho společného! A tady je krátký výcuc:

Stejná barva očí!
Stejná velikost nohy.
Jídlo a pití.
Hudba a mnoho společných žánrů, výrazné basy.
Trsání a tančení.
Sporty a procházky.
Společné pošťuchování, běhání po bytě a praní se.
Velmi podobný slovník slov (Niky se naučila dost těch vulgárních od Jindřicha 🫢).
Cestování a motorky.
Paření her a koukání na seriály.
Stejně hluboký sociální pohárek. (Aneb jedna, max. dvě návštěvy za víkend stačí!).
Chuť tvořit a pracovat na společných projektech.
Společný (ne)zájem o politiku.

Co je ale nejpodstatnější, že oba v sobě umíme probudit to dětské já a bereme život s lehkostí. 😇

Naše rozdílnosti

Jindřich	Nikča
Rychlý běžec. Při jiných věcech se snaží.	Rychlá všude jinde. Při běhu se snaží.
Všežravec.	Skoro-všežravec.
Má rád olivy.	Nemá ráda olivy.
Vyrobí všemožné elektro-vychytávky.	Elektronika je nepochopitelná věc.
Úplně nepotřebuje vařit.	Fakt mě to baví a kuchařek není nikdy dost.
Vydrží u jedné věci dlouho.	Největší neposeda.
Ne úplně umělec.	Tak trochu umělecké srdce.
Člověk na návštěvy a posezení.	Holka na pokec během prochajdy.
Overthinking.	Jen tak být a nepřemýšlet.
Jí jídlo postupně.	Jí všechno najednou.

Jak jsme se poznali?

Podle nás to byl opravdu osud, jelikož jsme se oba ocitli na akci, na kterou bychom normálně nejeli, ale něco nás tam prostě dotáhlo.
Byl to celovíkendový Beer pong turnaj v Dražicích. Niki tam jela, jelikož tam měl hrát hudbu její kamarád, který stál o to, aby si ho poslechla. Jindřicha tam pozvali přátelé a jel prostě tak nějak utéct před světem.

Taneční parket

Poprvé jsme se potkali na parketu. Jindřich byl dost “little bit tipsy” (jakože trochu opilý) a všiml si vlasaté a dredaté dívky. Začali jsme spolu napodobovat pohyby jiných opilých jedinců a dost nás to bavilo. K většímu sblížení došlo, když Niki zvedla ze země cizí telefon a on byl zrovna Jindřichův. A určitě ho nehodil na zem schválně! 😀 Ne, opravdu to byl osud a díky Niky, zachránila jsi jednomu tunu stresů. V ten moment už jsme si řekli i jména.

Hledání

Po tanečním večeru jsme na sebe naráželi celý víkend. Tedy Niki dost často někam odešla. Třeba uklidit u koní a mezitím ji Jindra hledal – resp. tak nějak pokukoval, kde by se mohla Nikča objevit. Někdy chodil po kempu během čištění zubů a všech se vyptával, kde je Nikča Pikča? (Neplést s vulgárním slovem! Byl to interní název pro Jindřichovo zapamatování. Jeho taťka vždy říkal, ať si vezme mikču-pikču, tedy mikinu, asi odvození od vrchu jménem Maču-Pikču. Shodou okolností si tu Nikču-Pikču opravdu vezme 😀). Nebýt této pomůcky, možná bychom dnes spolu nebyli. Každopádně nikdo nikdy nevěděl kdo to ta Nikča je. 🙁 Až ejhle, přece se vždy někde objevila. A tak jsme se různě potkávali, až jsme si padli do oka a Jindřich ji kousl do dredu! Pro Niky to bylo teda dost na hraně troufalosti, ale co se škádlívá… víte jak to je. 😀 Že jsme spolu skončili ve stanu, Niky Jindřichovi ukradla kytaru a utekla, Jindřich na oplátku chtěl vyhodit její oblíbenou Nalgene láhev do koše, to vám rádi povyprávíme osobně (nebojte se zeptat). 😀
Když celá akce skončila, Niki si Jindru našla na FB a napsala mu: “Tys hledal mě, tak teď jsem hledala já… A našla 😎.”

Výletění

Hodně jsme si tehdy psali, až Niky Jindřicha pozvala na pěší trek s její partou přátel po Kokořínsku. Jindřich trochu znervózněl, chtěl být s Niky spíše o samotě, ale i tak sedl na motorku a vyrazil. Po cestě štípnul jednu slunečnici a po příjezdu vytasil své schopnosti poeta: “přivezl jsem slunečnici pro svou společnici!”. Nakonec se jeho přání naplnila, přátelé s námi nešli a šli jsme jen sami. Co se stalo dál, že Niky nechala kytku zdechnout na staré pračce a že šla bez bot je na další vyprávění. 🙂 Časem jsme spolu vyjeli i na motorce nebo autem na přespávačku do divočiny a začal se náš vztah, i přes všechny Jindřichovo obavy ze vztahu na dálku, prohlubovat. Jednou jsme vtipkovali o našich otcích, že mají oba dlouhé tmavé vlasy a že jsme třeba sourozenci, kteří o tom neví. V duchu jsme si to ani jeden samozřejmě nechtěl připustit.

Chce mě, nechce mě?

Od prvního tančení, po divoké zážitky při wild-kempingu utekly tři měsíce a vše se začalo uchylovat k dalšímu vývoji vztahu, což nebylo jen tak. Jindra si totiž stále myslel, že ho Niki vůbec nechce, jelikož nevysílala žádné, jemu známé, signály možného vztahu (no jo, chyběly ty výstřihy a krátké sukně, které dnes dost holek nadužívá 😀). Navíc měla mnoho kamarádů a Jindřich myslel, že spadá jen mezi jednoho z nich! Bohužel nevěděl, že jejími jasnými signály bylo už to, že se ním vůbec baví a chce s ním trávit volný čas. 😂

První pusa

Až Jindřich jednoho dne napsal: “už mi to psaní začíná být nedostačující”. A Niky ještě ten týden přijela. Šli jsme na procházku na Žďár, kde Niky odhodila tři kaštany symbolizující tři věci, které Jindřichovi musela říct. Byla to upřímná zpětná vazba k němu, k celému vztahu a jak se v něm cítí. Tento víkend poprvé přespala u Jindřicha doma a její cesta měla pokračovat za její kamarádkou do Plzně. Záhadně a naštěstí se jejich setkání přesunulo na další den. Po romantickém shlédnutí hororového filmu jsme si přesně 10.10.2020 dali první pusu! 🙂

Jak jsme se zasnoubili?

Ke konci března 2023 jsme vyrazili na Mallorcu, tedy původně Niky chtěla přejít pohoří Serra de Tramontana úplně sama, cca 120 km s celkovým převýšením 5000 v. m.. Jenže pak si uvědomila, že by ji přišel parťák do nepohody vhod a oslovila Jindřicha. A dobře udělala, protože co nás pak čekalo? Pro Jindru to byl samozřejmě popud k velkému životnímu kroku a řekl si: „Zvolila si ona mě a já si zvolil ji! Požádám ji o ruku na místě, kde to má nejraději – v horách!“. A tak se vyrazilo. 😊
Naše batohy vážily něco přes 15 kg. Hodně záleželo na tom, kolik vody a jídla jsme v danou chvilku měli. A zrovna toho hydratovaného jídla jsme měli docela hodně! 😀
Hned první den, kdy jsme se pouze dostávali na start treku (chůze po rovině), jsme funěli a nadávali na každou věc, co jsme si zabalili. I tak jsme se přesvědčili, že i s takovou váhou zvládneme doběhnout autobus. Díky bohu, že nemáme problémy se srdcem, jinak bychom po naskočení do busu určitě dostali infarkt. Po dobrodružství, kdy nejel navazující autobus a my museli stopovat, jsme při západu slunce konečně vykročili ze startu. Yéééy! 😀
První noc byla v klidu. Nic nás nesežralo, ani nás nikdo nevyhnal z místečka v křoví a ráno s východem sluncem bylo boží!

První den na treku – Žůžo labůžo

Jako noc, byl i celý první den na treku optimistický. Rychle jsme překonávali kopce, užívali si neuvěřitelné výhledy na Baleárské moře, nadšeně pili vodu z kaluže (díkec Grayl ultrapress filtře na vodu – za eliminaci nežádoucích žaludečních potíží! 😎) a dost možná jsme se i trochu opálili.
Druhá noc už tak pěkná nebyla. Začalo pršet a byl ohromný vítr. Ze žďáráku byl bazének pro ptáčky a o pár metrů výš v horách dokonce nasněžilo.

Druhý den – Prší prší jen se leje!

No co, natáhneme pláštěnky a jdeme ne?! Ty kráso!! Ten vítr byl tak intenzivní, že pršelo i odspoda nahoru a z boku do boku – takže pláštěnky k ničemu. “Však včera jsme šlapali se slunečními brýlemi a dnes by to bylo na zimní rukavice!”. Po pár hodinách chůze jsme to vzdali a ubytovali se v malinkém hotelu u moře, kde jsme zapnuli veškeré sušičky a topení, aby nám vše uschlo. Z piďi okénka jsme pozorovali neustávající déšť, poslouchali intenzivní vítr dosahující až 88 km/h a sledovali až 8 metrové vlny. Stejně jako do pláštěnek, pršelo i dovnitř okénka a po jeho zavření, také skrze okénko! 😀 V horách napadlo k 90 cm sněhu a všude platila varování proti padajícím stromům. Tak to jsme opravdu nečekali. I zdejší obyvatele to překvapilo.

Třetí den – Kam koníčky pojedeme?

Další den se počasí nezlepšovalo. Stále jsme čekali v bezpečí našeho pokojíčku a trochu se začínali nudit. Sjeli jsme snad celý Instagram a prodiskutovali všechny strategie a postupy našeho treku. Večer už se jen hodně blýskalo a hřmělo, ale postupně bouřka ustávala.

Čtvrtý den – Vánoce jsou tady!

Hned následující ráno vyrážíme dál! A nejen že jsme měli brutálně těžké batohy, ale teď se ještě musíme brodit po kolena ve sněhu!! Bože, co je tohle zase za výlet!! 😀
Postavili jsme sněhuláka, pozorovali koulující se a nadšené děti z tak nevšedního počasí a taky jsme se na trase často ztráceli. Tenhle přechod je totiž jedinečný tím, že cesta není většinu času značená viditelnými značkami jak jsme zvyklí. Správnou cestu poznáte díky kamenným mužíkům, které staví poutníci jako my. Bohužel se takové mohylky velmi jednoduše rozboří a bez mapy to často nejde. I přes všechny překážky to byla jedna velká zábava! 😊
Šli jsme až do noci. Chtěli jsme přespat venku, ale potřebovali jsme narazit na nějaký přístřešek a naštěstí byl jeden značený v horách. Z posledních sil jsme se k němu vyškrábali, rozbalili karimatky na kousku suché zemi a pokusili se rozdělat oheň v krbu. Bylo mokro, takže vyhrál plynový vařič a nahřáli jsme alespoň vodu do lahví (teplota šla v noci do mínusu, takže díky lahvičko Nalgene!). Doufali jsme, že se alespoň trochu vyspíme a celkem i jo, jen nás v noci přišla navštívit lasička, která si brousila zuby nad naší snídaní. Potvora! Naštěstí ji Niky, svým pronikavě líbezným tónem hlasu a několika pazvuky, vyplašila. 😎

Pátý den – Rozbalování dárků?

Ráno byla oslava, protože jsme noc přežili. My jsme sakra hustý!!! A dokonce jsme se ještě nesežrali! Fakt jsme byly vděční za to, jak dobří parťáci jsme. V tom těžkém i v tom hezkém.
Opět další den plný krás přírody a zároveň skučení, jelikož šlapání dolů bolelo snad víc než šlapání nahoru. Jindra však stále hledal vhodnou chvilku a příležitost k žádosti o ruku a situace zrovna moc nepřály. Byli jsme celkem unavení a zároveň jsme věděli, že další den budeme muset ujít nejdelší vzdálenost. Přestože Niky chtěla pokračovat, nakonec uznala, že bude lepší přespat ve městě a nabrat dostatek sil na další den. Zarezervovali jsme jednu měkkou postýlku v městečku po cestě. Těla jsme měla naprosto zdevastovaná a jak jsme zalehli, tak jsme doslova umřeli. 🙂

Šestý den – Den D, D jako Zasnoubení!

“A je to tu!!! Den D!! Dnes musíme jít opravdu rychle a máknout si! Čeká nás nejdelší část treku a není jiná možnost než to zvládnout, jelikož zítra už letíme domů!”.
Nikča měla cíl a šla, zatímco Jindra byl trochu rozhozený. Niki se ho ptala, co se děje a Jindra na to: “No, víš, já bych chtěl, abychom dnes měli taky nějakou chvilku pro sebe.” – Niki v hlavě: “Bože, vždyť jsme tu celý týden jenom spolu!! Máme všechny chvilky jen pro sebe! Počkat počkat. To je nějaký divný!! Co když…zásnuby?” – a odpovídá Jindrovi: “Neboj, určitě se někdy zastavíme a dáme si nějakou pauzu. Vždyť si to tu chceme hlavně užít.”.
Oba jsme tedy pokračovali v cestě. Postupně začínalo pršet. No super, pláštěnky hop na sebe! A to jsme ještě museli pořád podlézat a přelézat popadané stromy, takže jsme byli 2x tak mokrý. Už nás to pořádně štvalo. Aby toho nebylo málo, jak se město vzdalovalo, začal se objevovat sníh a přišla řada na modlení. Pro Jindru obzvlášť, když hledal každou romantickou chvilku pro žádost o ruku. 😀 Oba jsme tedy hoodně nahlas a opakovaně křičeli: “A já věřím, že dneska vyjde sluníčko! A já věřím, že dneska uschneme na sluníčku! Dneska bude teplo a bude hezky!”. Potom, co jsme překonali kopec, slunce zázrakem vylezlo zpoza mraků a vypadalo, jako kdyby svítilo jen nám na cestu. Bože, naše přání se vyplnila! V tu chvilku nám ani tolik nevadilo, že se každý třetí krok propadáme půl metru do sněhu, nebo že se snažíme asi hodinu projít kolem naštvaného oslíka s oslicí a jejich oslátkem. Byl to prostě zázrak. Došli jsme až ke krásnému jezeru Embalse de Cúber, ležící mezi horami. Bylo tam jen zapadané auto s kterým očividně nestačili odjet před tou velkou bouří. Zapadané auto – ideální chvíle Jindřichu! Sedli jsme na lavičku a Jindra povídá: ”Teď se chvilku nedívej, potřebuju něco připravit.” No tak to je jasný!!! Šimrání v břiše, potutelné úsměvy. Začal hrát reprák s písničkou Pojď se mnou lásko má od Poletíme. Niki zvedla oči, Jindra si klekal do sněhu… No romantika jako prase!! Co si budeme. Niki jen bláznivě přikyvovala ve znamení svého souhlasu. 😀 Prstýnek byl z olivového dřeva (díky Mallorce Nikči oblíbené dřevo – ty stromy jsou neuvěřitelné) a měl modrý pruh na symbol naší společné oblíbené barvy. Jindra pak symbolicky odhodil jeden velký kaštan do jezera, jako tu jednu větu, kterou měl dlouho na srdci i na jazyku. Dodnes tajně doufá, že jednoho dne z jezera vyroste pravý český kaštan! 😁
Jenže to jsme ještě nevěděli, že je nejtěžší část cesty teprve před námi. Nadšení ze zasnoubení nás rozhodně nabilo energií, do doby, než nám týpci na silnici řekli, že to musíme vzít přes hory, jelikož po té krásně uklizené silnici jezdí těžká technika a není to bezpečné (ano, přes zasněžené hory samozřejmě bezpečnější!), zatmělo se nám před očima.
Ten den jsme si oba sáhli na dno svých sil a totálně nás spálilo vymodlené sluníčko. Ale až se nás za 40 let zeptají, jak jsme se zasnoubili, věříme, že na to jen tak nezapomeneme. 🙂

Co o nás říkají svědci?

Svědkyně Noemi

Oujeeeesss!! Dostala jsem prostor sepsat článek o mých dvou oblíbených lidech! O Nikče a Jindřichovi!

Nikču jsem poprvé potkala asi 6 let zpátky na dobrovolnickém výcviku v Diakonii Rolnička. Dost mi padla do oka a začala jsem jí ihned bombardovat slohovkama zpráv a smajlíků. Docela jsem jí sbalila a zrodilo se přátelství, které pro mě v životě má velmi speciální místečko. Práce v Rolničce pro nás hodně znamenala a byl to náš první velký společný zájem. Nikča je ale taky věrným fandou pohybu a sportu. Podlehla jsem jejímu nadšení a společně jsme do této doby podnikly několik vandrů, lezení a acrojógy.

Uprostřed zdolávání ferrat a jiných výzev, kterými jsme překonávaly samy sebe, jsme často probíraly dost vážná témata, která najednou nebyla tak vážná, protože to bylo s Nikčou! Říct a probrat se mohlo všechno.

Punk hustých zážitků máme fakt dost. Můj pořád nejoblíbenější zážitek je asi nocování uprostřed Děčínské skály, přivázané na ferratové lano. Ale s Nikčou je krásný, že nejvíc šťastný a vytlemený fotky máme i z úplně obyčejných chvilek. Nikče dost jde chytit se každé blbůstky a užít si jí maximálně.

Zlomovou blbůstkou byla naše účast na Beerpong festu. Tam se Nikča s Jindřichem potkaliiiiii!! Hódně brzo se z jejich kámošení vyklubalo chození a bylo to! Byla (a jsem) jejich vztahu největší fanoušek. Jsem fakt totálně ráda, že se maj. Věřim, že teď je Nikča v těch správných rukou se správným člověkem.

Jindřicha znám jako extrémně vynalézavého kutila a moc hodnýho člověka. Kromě toho, jak mě brutálně vystřílel paintballkou v pevnosti během střetu, kdy jsme od sebe stáli tak dva metry! Ale zachránil si to třeba tím, když mi na chatě během Silvestrovském pobytu sestrojil z izolepy, látek a molitanu od nich z auta ultra pohodlné papučky.

Suma sumárum. Toto manželství velmi schvaluji a podporuji a tohle velký dobrodružství jim moc přeju!

Svědek Luky (brácha) s pomocí jeho ženy 😀

Jedna z věcí, v čem je také mladší brácha lepší a kreativnější, je psaní podobných textů o délce 1457 a půl slova 😀

Začněme obdobím, kdy jsem bráchu moc neřešil. I takové časy jsme měli. Měl jsem hlavu plnou svých problémů, nová práce, umřel nám děda a mamka. Do té doby jsem bráchu vnímal jako mladšího sourozence, který dělá všechno podobně, co jsem do té doby dělal já. Dříve jsme běhali venku, jezdili na kole a hráli s dětmi ze sídliště fotbal. Stavěl jsem z lega a brácha musel taky. Když jsem se začal zajímat o elektroniku, samozřejmě brácha taky. Když jsem se začal zajímat o počítače a programování, brácha taky. Nutno podotknout, že naštěstí na to má hlavu a těmhle věcem rychle dokázal porozumět. Nevím, jak by to u nás vypadalo, kdyby měl úplně jiné zájmy (tedy jestli mohl u nás doma okoukat i něco jiného 😀). Mimochodem jeho schopnost odříkat ve sprše všechny televizní reklamy byla jedinečná. Někdo si zpívá ve sprše, někdo holt drtí reklamy z Novy 😀!

No a pak přišlo to období, kdy jsme se jen vídali doma, občas hráli hry… Dost hráli hry. A to jsem si ani nestihl všimnout, jak už si buduje pomalu a jistě svou vlastní cestu. Objevil se u něj zájem pro cestování, sportování a další aktivity s lidmi. Prohluboval svoje zkušenosti a znalosti v technice a programování. Pro staršího sourozence není úplně jednoduché přijmout fakt, že je v něčem ten mladší lepší 😀. Jeho zápal pro kreativitu přetrval, stal se velmi zkušeným a lepším programátorem než já, lepší kutil, co zkouší postavit všelijaké přístroje. Fakt jsem nevěřil, že natiskne funkční klíč! Ale vždy to, co vymyslí a postaví, má nějaký důvod, pojí se s nějakým jiným zájmem či aktivitou, prostě spojí užitečné se zábavným. A to ho neopustilo do teď.

Brácha je srdcař, vše, co dělá, musí mít smysl nebo nějaký význam. A do všeho dává maximum a jen tak se nevzdává. I když je cesta delší a ještě těžší, musí se to udělat poctivě a do detailu. Smysl pro detail mu rozhodně nechybí. Někdy si toho vymyslí tolik, že má „rozvrh“ pěkně našlapanej a těžko pak stíhá, ale nějak to dává 😀 (what, jak tolik věcí stíhat? Chci recept😀).

Já znám Jindru jako malého kluka jen z vyprávění, videí a fotek. Vždycky mě dostane, jak byl jako malý roztomilý a ukecaný. S bráchou byl bezprostřední. Oba doteď vzpomínají na svoje veledíla z lega a ukradených vánočních žárovek, svoje kazetové nahrávky Rádio spěv a vyprávějí historky o téměř vystřelených očích prakem z gumiček. Když jsou ti dva spolu, ožívají v nich zase ti dva malí bráchové, co hrají až do tmy fotbal a není možné je zavolat domů na večeři, jak jsou do toho zažraní. Je krásné vidět, jak je na něj starší brácha pyšný, jak si ho váží jako dospělého chlapa, který se rozhoduje sám za sebe. I já mám ráda dlouhé napůl filozofické rozhovory s Jindrou, vždycky mě inspirují a obohacují o nový pohled na svět. Jindra je prostě originál. 🙂

Jindra je extrovert, s každým si dokáže něco říct, všude se pokusit o zábavu, vymyslet něco, jak lidi spojit a zabavit. To je něco, co bych do něj v dětství nikdy neřekl. Jeho vážné známosti ho rozhodně posunuly dál. Bylo vidět, jak se v životě posouvá a hledá si to místo, kam patří. Jak byl nespokojen, když se mu nedařilo prosadit tak, jak by sám chtěl. Aby ho lidi respektovali a nezlehčovali jeho originalitu. Aby mohl být tím, kým by chtěl být. Až našel Nikču. Pohodovou holčinu, která sama září kreativitou a veselou náladou. Které není cizí jít do přírody, zkoušet zajímavé aktivity, přejít hory, skoro při tom umrznout, vyrazit na motorce přes Evropu, shánět k tom akumulátor do motorky, pomáhat ostatním nebo něco tvořit. A to nejlepší je, že to přece mohou spolu! Je krásné sledovat, jak si Jindra vedle Nikči postupně dovolil víc a víc být sám sebou. Začal se víc hlásit o slovo, vymezovat se a – i když to zní asi divně – Jindra se úplně rozzářil. Je sebevědomější, spontánnější a víc si stojí za svým. Vyrostl v muže činu (používám jeho terminologii 🙂. Znám ho jako hravého, občas úzkostného (při hraní hry Aktivity?), citlivého a obětavého člověka se srdcem na pravém místě.

Nikča je skvělá švagrová. Svými činnostmi jde vždycky na hranici své komfortní zóny a posouvá se mílovými kroky. Vždycky hledá nové cesty, jak se dál rozvíjet, neváhá vyzkoušet kdejakou bláznivinu. Nikča je krásný člověk, který si nechává to, co je pro ni prospěšné a co ji může duševně živit, a zbavuje se toho, co by ji mohlo oslabovat. Hej brácha, ale s tebou zůstává, chápeš 😉. Je si vědomá svých limitů – a proto je tak silná. Vždycky se těším na nové zážitky s ní a s Jindrou. S nimi není možné se nudit. 🙂

Tahle bláznivá dvojka, někdy vypadá jako utržená ze řetězu. Oba se mají na první pohled rádi a přitom se perou ve sněhu. Hecují se, škádlí a umí si ze sebe udělat srandu, sami sobě se zasmát. Co je ale stejně důležité – umí si říct otevřeně (a laskavě) i kritiku. A co víc – od druhého si ji vyslechnout a zamyslet se nad ní. Na těchto základech postavili pevný vztah! A husťácí mají stejné červené brýle 😎.

P.S.: A prej nemám psát o tom, jak mě brácha budil v noci při nočních můrách 😛.

Horoskop

Vcelku jsme byli zvědaví, co na nás ten vesmír říká a byli jsme překvapení, co jsme si přečetli. Některé informace sedí jako prdel na hrnec, ale něco je vedle jak ta jedle. Takže jsme k různým částem sepsali pár slov. Co nám říká horoskop je psáno černě. Co na to říkáme my, je modře. V závěru si určitě udělejte obrázek vy sami.

Partnerský horoskop pro Býka a Střelce

V tomto vztahu se setkává vládce Střelce Jupiter s vládkyní Býka Venuší, a ačkoliv to na první dojem vypadá idylicky, snadný vztah to nebude.

No zatím se nám žije hrozně fajnově a jediná větší hádka, u které jsme se oba zapotili, byla o sáčku od čaje. Pokud o této hádce chceš slyšet víc, tak se nás neboj zeptat osobně. Moc rádi o tom vyprávíme, jelikož vždy se dobře zasmějeme. Takže zatím to moc náročné nebylo. (*vlastně to trochu náročné bylo, ale ne tak jak popisuje horoskop).

Jupiter v podobě Slunce ve Střelci totiž touží po všem novém, je to vlastně svým způsobem malý dobrodruh, kdežto Slunce v Býku preferuje pohodlí a pohodu na domácí půdě. Střelec má rád pohyb, kdežto Býk je svým způsobem v porovnání se Střelcem lenoch.

Neřekli bychom, že Jindřich je lenoch. Je fakt, že mu nevadí strávit celý víkend v pohodlí svého kutilského koutku, kde čaruje se svou technomagií. Avšak pohybem nikdy nepohrdne a mnohdy i on iniciuje nějakou pohybovou aktivitu. Takže ano, Niki je větší dobrodruh a potřebuje k životu větší pestrobarevnost a více pohybu, ale Jindra to ví, a tak Niki vždy rád vyvenčí.

Naštěstí máte oba rádi přírodu, takže když se Střelec spokojí s procházkami v parku či v lese, které Býk miluje, a Střelec nebude Býka nutit, aby přitom ještě slaňoval nějakou skálu, a večer vyrazil do společnosti a ruchu velkoměsta za zábavou, bude vše v pohodě.

Tak pozor!! Jindra chodil moc rád na lezení a miluje běhání a Predator Races a ježdění na paddleboardech a sporty obecně. Procházkou nepohrdneme, ale oba máme rádi adrenalin a různobarevnost pohybu.

Je sice pravdou, že Střelec s klidem angličana vyslechne kritiku, ale stylem – jedním uchem tam a druhým ven.

Je fakt, že kritika se Niki hůř přijímá, ale nikdy to není jedním uchem tam a druhým ven. Spíše má sklony nad tím až moc dumat a hledat to nejsprávnější řešení.

Pokud se Slunce v Býku domnívá, že ohnivého Střelce zkrotí, tak se mýlí. Slunce v Býku bude vždy pod palbou nenadálých a velmi nestandardních nápadů Střelce, a když se bude snažit držet se Střelcem krok, tak ačkoliv má největší výdrž z celého zvěrokruhu, občas padne únavou. Prostě jeho loajalita vůči Střelci si začne vybírat svou daň, a to nejen občasným fyzickým vyčerpáním.

Možná nám to tak dobře klape z toho důvodu, že Nikči divokost a ztřeštěnost je právě to, co se Jindrovi tak líbí. Rozhodně ji nechce krotit a rád se nechá nakazit jejími šílenými nápady. Často se shodneme, že už potřebujeme oba volný víkend, kdy budeme hrát hry na PC, koukat na séroš a prostě jen tak být.

Střelec si libuje v seznamování s novými lidmi, zato Býk se cítí nejlépe u domácího krbu. Jenže ani pohodlí, které na domácí půdě Býk vytvoří, Střelce neudrží sedět v teple domova.

Je fakt, že Niki má ráda nové věci, nová přátelství, poznávání nového obecně, ale raději poslouchá než mluví. Takže se ve společnosti s velmi upovídaným Jindrou perfektně doplňují.

Navíc Býk se bude muset smířit i s občasnými pozdními návraty Střelce, které ve Slunci v Býku probudí vrozenou žárlivost, protože si Býk nebude jistý Střelcovou věrností.

Pozdními příchody?!!! Tak to u nás nehrozí. Niki má svou hodinku v 21:00 a někdy i dříve. 😀

Jak tento vztah harmonizovat?

Nečíst horoskopy a chtít na vztahu pracovat. 😀

Střelec může naučit Býka, jak je prospěšné být flexibilní, že vyšlapaná cestička je sice zdrojem jistoty, ale že by bylo škoda neznat novinky, kterém život nabízí. Býk zase může naučit Střelce, jak se vyplácí neriskovat, sázet na jistotu, a že domov je nedílnou a nepostradatelnou součástí života.

To je fakt. Niki rozhodně dodává Jindrovi odvahu riskovat, snít ve velkém a chodit za svou komfortní zónu. Jindra zas Niki dodává jistotu bezpečného domova ve chvílích, když se nějaký z jejích odvážných kroků nepovede, učí jí větší preciznosti a věci nejprve promýšlet než zkoušet štěstí.

Když dva lidé spolu upřímně chtějí žít, najdou vždy způsob, jak si vzájemně vyhovět. A to je tento případ!

AMEN!